Přejít k hlavnímu obsahu

AA-Vet, s.r.o.

„Jednáme se zvířaty jako s lidmi“ – není to krásné motto? Podívejte se na příběh pana Velebného, spolumajitele veterinární kliniky.

Přehrát video
  • MVDr. Hanuš Velebný

Co v pořadu nezaznělo

Jaké byly začátky vašeho podnikání?
Na počátku v roce 1997 byla malá ambulance s jednou ordinací, malinkou čekárnou, ale velkými plány. Ordinovali v ní dva lékaři, „otcové zakladatelé", Petr Gbelec a Karel Najman. Úplný počátek lze ale možná datovat už do roku 1988, kdy se na veterinární fakultě v silném ročníku 1988­1994 potkali Petr Gbelec, Karel Najman, Hanuš Velebný a Tomáš Tink a začali spolu u piva v brněnských hospůdkách spřádat plány o velké veterinární nemocnici s lékaři specializovanými na jednotlivé medicínské obory a spoléhající především na pacienty referované od ostatních kolegů. Tento sen se do značné míry podařilo naplnit.
Kdy se vám začalo dařit? Kdy nastal ten „zásadní zlom“?
V našem případě asi o zásadním zlomu nelze hovořit. Jsme typickou firmou s, řečeno po haškovsku, mírným pokrokem v mezích zákona. K prvotní jedné ordinaci s malou čekárnou přišla záhy ordinace druhá, pak sklepní trakt s laboratoří, chirurgickým sálem a hospitalizací. Pak přibyly další tři ordinace, dvě místnosti hospitalizace a velká vyšetřovna s rentgenem a sonografem, kdy se původní ordinace stala čekárnou a její jen o málo mladší kolegyně skladem. Následně přišly kancelářské prostory v patře budovy, rekonstrukce čekárny s dostavbou sonografické vyšetřovny a jako poslední dostavba chirurgického traktu a vyšetřovny CT. Momentálně přestavujeme místnosti hospitalizací, aby se navýšila již nedostačující kapacita a zlepšil komfort práce. Přibyla i zcela nová hospitalizace určená pacientům s podezřením na infekční onemocnění. Paralelně s tímto růstem se zvyšovaly i počty lékařů a sester, přibyly recepční, provozní, účetní, údržbář, takže se počet zaměstnanců a spolupracovníků navýšil z původních tří na současných téměř třicet.
Typickým příkladem toho, jak se u nás "dělá rozvoj", je rok 2012, kdy jsme se chystali zakoupit nový modernější sonografický přístroj. Navíc už v té době došlo k převisu pacientů na rentgenologická a sonografická vyšetření, takže při umístění obou přístrojů v jedné místnosti jsme se tam jednoduše nevešli. Proto se hledalo místo pro sonografickou místnost. Nakonec se našlo v příručním skladu, bývalé rentgenovně za čekárnou. A tak se s nákupem jednoho přístroje a přestavbou jedné malé místnůstky svezla i kompletní rekonstrukce čekárny a recepce a jako bonus nám v rámci čekárny vzniklo malé zákoutí pro ambulantní většinou onkologické pacienty na infusní terapii, kteří po dobu aplikace zůstávají s majitelem.
Výrazným milníkem ve vývoji firmy byl asi rok 2001, kdy byly otevřeny tři nové ordinace, hospitalizace, vyšetřovna a následně v roce 2002 skokově navýšen počet lékařů a zahájen non­stop provoz. I toto se však událo jaksi mimoděk jako přirozená reakce na rozvoj a vývoj firmy. Troufl bych si říci, že se nám povětšinou nedařilo, protože jsme udělali nějakou změnu, ale naopak jsme dělali změny, protože se nám dařilo. Z toho důvodu ani nebylo potřeba měnit naši základní filosofii, kterou není byznys, ale snaha o poctivě odvedenou lékařskou práci, transformovanou do motta: „Se zvířaty jednáme jako s lidmi".
Dostavila se nějaká krize? Pocit neúspěchu? Pokud ano, jak jste ji překonal a co vám toto období přineslo?
Krizi v jejím pravém slova smyslu jsme vlastně nezažili. Za dobu naší existence už jsme si zvykli, že pracoviště s tolika zaměstnanci a spolupracovníky jako máme my, nutně prochází obdobími, kdy je vnitřní nálada v kolektivu dobrá a obdobími, kdy je horší. Horší období zpravidla končí určitou personální obměnou a následuje zase období lepší. Vzhledem k tomu, že velmi často zaměstnáváme čerstvé absolventy středních a vysokých škol, nelze se ubránit jejich tendenci zkusit po nějakém čase něco nového. Naštěstí disponujeme velmi silným jádrem kmenových lékařů a sester a všechny podobné výkyvy jsme dosud přečkali ve zdraví a mnohý z nich nás naopak posílil a nastartoval další růst.
Napínavým obdobím byla první fáze ekonomické krize, kdy v prostředí finanční nejistoty mnoho majitelů zvířat omezilo i své výdaje za ně. S tím nevyhnutelně nastal i propad našich tržeb a úvahy, jestli nebudeme muset redukovat stav zaměstnanců. Velmi brzy se však ukázalo, že segment chovatelství a péče o zvířata je velmi silný a stabilní, a tak nás krize nejen nepoškodila, ale dokonce nám i pomohla díky významnému oživení na trhu práce.
Máte pocit, že má to, co děláte, potenciál? Co vás nutí jít dál?
Současná veterinární medicína má rozhodně obrovský potenciál a to jak z hlediska medicínského, tak i podnikatelského. Jedná se o obor dynamický, který vás nutí se rozvíjet i kdyby se vám nakrásně nechtělo. Z našeho pohledu je určitým úskalím trochu problematická redistribuce práce. Celý management firmy vykonává jak manažerskou práci, tak i práci medicínskou a v našem pojetí nelze ani jednu z těchto pozic upřednostnit ani opustit. Každý máme své obory a pacienty a každý máme svůj díl odpovědnosti za firmu. Na druhou stranu se u nás, tak jako všude v životě, vytváří jakási přirozená rovnováha, a proto jak nám s přibývajícími léty trochu polevuje pracovní nasazení, otupuje se i naše vnitřní řevnivost a snaha o nadměrné prosazování svých názorů. Takže vše běží přirozeně dál, možná dokonce klidněji a plynuleji a paradoxně bez ztráty výše zmíněné a nezbytné dynamiky.
Co považujete za váš největší dosavadní úspěch?
Že jsme naplnili většinu našich snů a předsevzetí a mnohé cíle i překonali. Že se nám podařilo vytvořit fungující životaschopnou firmu, poskytující dobré stabilní zaměstnání a kvalitní zázemí mnoha dalším lidem a že jsme, narozdíl od mnoha našich kolegů z oboru, ještě po téměř dvaceti letech schopni bez větších problémů spolupracovat.
Díky jaké vaší vlastnosti jste to dotáhl tak daleko?
Snaha dělat svoji práci dobře, zodpovědně a pokora a úcta k pacientům, jejich majitelům, kolegům a v neposlední řadě k sobě navzájem.
Co vás na tom všem baví nejvíc?
Radost, když se něco podaří, když se z toho malého uzlíčku chlupů stane zase zdravé zvíře, přinášející svým majitelům radost a lásku. A pak i takové ty zvláštní ohníčky v očích zaměstnanců, na kterých je ve chvíli, když se něco podaří, vidět, že jsou hrdí, že jsou součástí toho všeho. Obrovsky mě posiluje i podpora, které se člověku dostává, když se něco naopak nepodaří. Tomu se člověk v medicíně prostě nemůže vyhnout a právě tehdy se ukáže pravá síla kolektivu.
Musel jste podnikání něco obětovat?
Obrovské množství času, sil a i kus osobního života. Klidných nedělních odpolední, kdy by člověk chtěl být s rodinou, ale na klinice právě přijali zvíře k akutní operaci. Večery nad lékařskými zprávami, články, studiem literatury apod. Ale znáte někoho, kdo je v něčem opravdu úspěšný a nemusel tomu nic obětovat?
A kam dál? Jak vidíte svoji budoucnost? Přemýšlíte o tom, co bude za pár let? Co bude s firmou?
Jak už jsem psal výše, firma žije v jakési přirozené rovnováze osvědčené časem a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo v nejbližší době něco změnit. Bude pokračovat její přirozený rozvoj, personální příchody a odchody, úpravy, přestavby, nové přístroje, nové terapeutické postupy, nové léky. Do důchodového věku máme ještě daleko a náš dorost chodí teprve na střední školy, takže i otázka generační obměny není ničím, co by nás v současné době mělo trápit.
Váš příběh bude možná pro někoho natolik inspirativní, že se sám pustí do podnikání. Jaké rady byste dal člověku, který hodlá podnikat? (buďte prosím konkrétní)
Pokud bude postupovat uvážlivě a bude poctivý a čestný ke své práci, svým klientům a kolegům, neudělá možná díru do světa jako někteří byznysmeni s velkým B, ale čeká ho jistá budoucnost, slušné živobytí a život, kdy může večer bez obav pohlédnout sám sobě do tváře.