Sběrné suroviny UH, s.r.o.

Co v pořadu nezaznělo

Jaké byly začátky vašeho podnikání?

Od roku 1996 do roku 2000 jsem pracoval jako vedoucí provozu v jedné ze 13 provozoven původní společnosti Sběrné suroviny a. s., Brno. Poslední z majitelů, aby předešel celkovému krachu společnosti, se rozhodl k odprodeji celé společnosti po jednotlivých provozovnách. Tehdy jsem se rozhodl o odkoupení provozovny, kterou jsem znal, jelikož jsem ji právě vedl. K tomuto rozhodnutí mě vedlo jednak zachování původní činnosti společnosti, pracovních míst zaměstnanců a také nechuť popáté se za poslední 4 roky přizpůsobovat, dokladovat a prosazovat své řídící schopnosti novému vedení společnosti. Největší touhou však bylo vést vlastní společnost dle skutečných potřeb k dlouhodobé prosperitě.
Za prvních 5 let fungování nově vzniklé společnosti se podařilo splatit pořizovací investiční úvěr, a to především díky efektivitě, maximálním úsporám provozu a zavádění nových technologií v návaznosti na nejnovější trendy trhu. Konkrétně to bylo zbudování jednoduché třídící linky na plasty a papír a postupné zavádění tříděného sběru plastů a papíru do sběrových nádob ve městech a obcích. Dále nám pomohl pečlivý výběr dalších spolupracovníků a jejich motivace.

Kdy se vám začalo dařit? Kdy nastal ten „zásadní zlom“?

Jednalo se spíše o plynulý nárůst a schopnost rychle se vyrovnat se změnami na trhu, ať už to byly burzovní výkyvy cen surovin nebo krize v letech 2007-2008. Dva menší zlomy tu ale byly. Jednak se nám v roce 2010 podařilo za pomocí částečné dotace postavit třídící a lisovací linku na papír a plast. Nová linka zvýšila naše kapacity zpracování těchto odpadů a také zlepšila pracovní podmínky při dotřiďování papíru a plastů. Druhý zlom nastal v roce 2012, kdy došlo k odkoupení obchodního podílu od spoluvlastníka a následnému výraznému navýšení obratů a výrobních kapacit, a to díky rozšíření našich aktivit o odpadové komodity, ve kterých to předtím nebylo možné. V tomto směru je to po obchodní stránce zásluha mého syna, který se v roce 2012 velice aktivně zapojil do řízení firmy a pracuje na pozici obchodního ředitele.

Dostavila se nějaká krize? Pocit neúspěchu? Pokud ano, jak jste ji překonal a co vám toto období přineslo?

Ano. K menší krizi, ne v podobě úpadku, ale v nejistotě o budoucnost firmy, došlo právě před obdobím dříve zmiňovaných zásadních zlomů. Poprvé to bylo v období před výstavbou nové třídící linky, kdy jsme sice dostali příslib na částečnou dotaci, ale z důvodu projekčních průtahů nám hrozilo nesplnění podmínek pro přidělení dotace. Po dlouhém, pro mne stresovém, období se ale nakonec dobrá věc podařila. Druhá krize, která mne po morální stránce dlouho pronásledovala, bylo zjištění, že můj společník, který se jinak na chodu firmy nepodílel, nemá ani žádný zájem na rozvoji naší společné firmy, ale pouze na rozvoji jeho vlastní a to za pomoci našich prostředků. Toto se vyřešilo, jak už jsem uvedl, odkoupením jeho obchodního podílu. Tyto krize jsem osobně překonával těžce a přinesly mi ponaučení klást větší důraz na morální kvality lidí, se kterými úzce spolupracuji.

Máte pocit, že má to, co děláte, potenciál? Co vás nutí jít dál?

Určitě ano. V našem podnikání se spojují dvě hlavní věci. Práce v kolektivu šikovných lidí, abychom si vydělali na své živobytí, a poskytování služeb pro občany, firmy a obce s cílem maximálního využití odpadů jako druhotné suroviny. Nebo alespoň jejich energetické využití, případně jejich ekologická likvidace. To, co mě nutí jít dál, je jednak sounáležitost s kolektivem a dnes i potřeba pomoci dalším následovníkům.

Co považujete za váš největší dosavadní úspěch?

Po ekonomické stránce to, že jsme obstáli v těžké konkurenci a z původních cca 20 milionů ročního obratu a 16 zaměstnanců v roce 2000 se dnes blížíme k obratu cca 300 milionů s 50 zaměstnanci.
Po technické stránce jsme se dokázali vyrovnat s mnoha novými trendy a zbudovat k tomu potřebné technologické zařízení na zpracování odpadů na druhotnou surovinu.
Po osobní stránce vědomí, že se nestalo, aby naši pracovníci nedostali včas svou mzdu a že jsme jim byli schopni nabídnout dlouhodobou práci.

Díky jaké vaší vlastnosti jste to dotáhl tak daleko?

Díky neustálé snaze o zdokonalování pracovních a výrobních procesů.

Co vás na tom všem baví nejvíc?

Práce v kolektivu lidí, kteří mají v sobě přirozenou pracovitost a snaha, aby naše práce byla prospěšná nejen pro firmu, ale i pro naše zákazníky.

Musel jste podnikání něco obětovat?

Podnikání se musí obětovat obrovské množství času na úkor vlastního odpočinku, rodiny a koníčků.

A kam dál? Jak vidíte svoji budoucnost? Přemýšlíte o tom, co bude za pár let? Co bude s firmou?

Každý výrobní proces a služby se neustále zdokonalují, vylepšují a spolu se změnami legislativy a trendů na trhu se musí firma neustále vyvíjet. V tomto směru máme dobře našlápnuto a já osobně mám štěstí, že v mém synovi mám následníka a pokračovatele.

Váš příběh bude možná pro někoho natolik inspirativní, že se sám pustí do podnikání. Jaké rady byste dal člověku, který hodlá podnikat? (buďte prosím konkrétní)

Podle sebe bych uvedl připravit se na enormně dlouhou pracovní dobu.
Do doby splacení půjček, úvěrů a dosažení ekonomické stability podnikání, což může trvat i několik let, musí podnikatel všechny vydělané prostředky nechávat ve firmě a odložit svou osobní spotřebu na pozdější dobu. Dle mého musí člověk podnikat s cílem uspokojit nejen sebe, ale hlavně lidi, se kterými a pro které pracuje.
Mít dobrý přehled v oboru, ve kterém chce podnikat, rychle reagovat na nové trendy a technické novinky.
Vyvarovat se rizikovým obchodům nebo pracím pro zákazníky, kteří neskýtají záruku včasné úhrady.
Vytvořit tým lidí, kteří mají v sobě přirozenou pracovitost a tyto všemožně podporovat.