Přejít k hlavnímu obsahu

Plavby Pálava

Jak se z vědecké pracovnice České geologické služby stala podnikatelka provozující výletní plavby na Pálavě? Podívejte se na zajímavý příběh Lucie Erbanové, která se rozhodla pro profesní i životní změny. V současné době se svým partnerem vlastní loď a pořádají romantické plavby po přehradě Nové Mlýny v bezprostřední blízkosti CHKO Pálava.

Přehrát video
  • Lucie Erbanová

Co v pořadu nezaznělo

Co Vás vedlo k rozhodnutí začít podnikat?
Vyskytla se příležitost koupit loď, která byla nesmírně zajímavá. V tu dobu jsem byla navíc nezaměstnaná. Mé druhé podnikání, vegetariánská jídelna, vzniklo na základě nápadu a touhy dělat něco skvělého.
Jak jste začala podnikat?
Přišla nabídka na koupi lodní dopravy ze strany kapitána, který na té lodi tehdy jezdil. Znal mého partnera, který je též kapitán a věděl o něm, že je šikovný a technicky zdatný. Napadlo ho, že se o loď budeme dobře starat. Vegetariánskou jídelnu jsem budovala společně s partnerem od úplného začátku, takže přišel nápad a pak se vše tvořilo.
Jaká je historie Vaší firmy? A jaké okamžiky v její historii byly nejdůležitější?
Lodní dopravu mám 4 roky - důležité okamžiky byly všechny, zajímavých okamžiků spousta. Zásadní pro rozvoj bylo, když se nám podařilo vyměnit starý motor Junkers za nový Zetor před loňskou sezónou. Byl to převrat, zrychlili jsme na dvojnásobek, což radikálně změnilo jízdní řád a naprosto zdokonalilo služby. Vegetariánská jídelna je otevřená teprve měsíc, její historie je tedy kraťoučká a celé se to zatím rozvíjí.
Jaká jsou specifika podnikání ve vašem oboru?
V lodní dopravě je to extrémně neobvyklá práce, navíc se to celé odehrává venku. Největší specifikum je, že pracujete přímo pro lidi a jste s nimi v neustálém kontaktu, což přináší každodenně mnoho zážitků. Občas velmi překvapí počasí. V roce 2014 přišel takový vítr a vlny, že by nám mohli závidět i na moři. Málem nás to rozsekalo, přistání bylo nouzové.
V jídelně je to o tom, že musíte dělat všechno pro to, aby lidem chutnalo a vyvážit jídelníček tak, aby to bylo chuťově skvělé, vyvážené, zdravé. Vaříme od základních surovin, takže příprava je velice pracná. Nejlepší na tom je vymýšlet různé vychytávky, aby bylo jídlo ještě lepší a já osobně mám ráda dochucování do podoby, kdy vím, že jsem s jídlem 100% spokojená. Strašně ráda hledám originální recepty a zajímavé suroviny, takže časem asi budu do jídelníčku vkládat i dost neobvyklé věci. Ale to až se vše zaběhne. Na lodi mám i kávu z exotických zemí, ale vždy koupenou přímo v dané zemi. Ze Sumatry jsem dovezla lidem na ukázku i divoký kávovník s kávovými boby z pralesa. Když popíjí naši kávu, přinesu jim kávovník ukázat.
Co je na vašem podnikání nejtěžší?
Agenda kolem zaměstnanců. Je to naprosto šílené a tuhle zkušenost nemám jen já sama. Mí přátelé z řad podnikatelů mají naprosto stejnou zkušenost, někteří kvůli tomu s podnikáním skončili, odmítli se tím problémem dál trápit. Příklad z mé praxe: narazila jsem na člověka, který mi málem potopil podnikání v samotném začátku. Naštěstí jsme to rozeznali včas a zasáhli během pár dní. Trvá dlouho, než najdete někoho, kdo vám nekazí reputaci, komu důvěřujete. Ideálem je mít někoho, kdo vám dělá navíc i dobré jméno.
Jak nyní vidíte budoucnost Vaší firmy?
Skvěle, jenom se potřebujeme naklonovat.
Co považujete za svůj největší podnikatelský úspěch a z čeho jste se naopak poučila?
V době, kdy jsme s partnerem kupovali loď, byla lodní doprava byla na pokraji krachu. Už se téměř neplulo, nebyl zájem. Loď byla ve špatném technickém stavu, včetně periferního zařízení. Dnes jsme dospěli do stádia, kdy přestává stačit kapacita lodi (45 míst). Už vloni jsme začali uvažovat o tom, že budeme do budoucna potřebovat větší loď.
Musela jste podnikání něco obětovat?
Vlastně všechno. Musíte se do toho prostě vnořit naplno. Určitě jsme ale 4 roky po sobě neměli moc volna, od jara až do poloviny září dokonce pracujeme v jednom tahu. Ani jeden den odpočinku, ani jeden jediný. Celý tento rok jsme zase věnovali rozjezdu jídelny, takže také prakticky bez volna.
Čím se při své práci řídíte?
Intuicí a zkušeností. A hledáme, co nás baví, co dát lidem zajímavého.
Které z aktivit spjatých s Vaším podnikáním Vás baví nejvíce?
Když jsou vidět výsledky. Lidé odchází z lodě a jsou veselí, plní zážitků. Stávají se i to, že vám celá loď tleská. Lidé jsou nadšení, nechce se jim z lodi, až je nakonec musíte „vyhodit", jinak by tam seděli až do rána. Klienti se nám vracejí a doporučují nás také svým přátelům.
Když víte, že vaše práce má smysl. V jídelně, přestože jsme na začátku, jsme už slyšeli ohlasy, že jídlo je skvělé a lidem chutná. Děláme maximum, aby jídlo bylo takové, jaké si s chutí uděláte doma a s úplným klidem naservírujete i svým dětem - a víte, že jim dáváte to nejlepší, co je možné. Chceme, aby v jídle bylo minimum chemie, žádná éčka. Vaříme od základních surovin, ráno vezmeme do ruky bramboru a mrkev, umyjeme je, oškrábeme, nakrájíme. Takhle začínáme tvořit jídlo. A mám dobrý pocit, protože zelenina je od místních lidí ze zahrádky.
Jak jste na úplném počátku financovali rozjezd Vašeho podnikání?
Na začátku roku 2013 jsem neměla ani korunu, naopak byla jsem bez práce a měla jsem platit úvěry na byt a auto, navíc coby rozvedená matka se dvěma dětmi. Nabídka na koupi lodě se nám líbila, ale první nabídka přišla už v roce 2012, tedy v době, kdy jsem ještě byla zaměstnaná u České geologické služby v Praze jako vědecký pracovník geochemik. V té době byla stejně cena lodi příliš vysoká a teprve v únoru 2013 ji (dnes už bývalý) majitel výrazně snížil. Shodou okolností v době, kdy jsem u geologické služby skončila. Protože jsem byla bez finančních prostředků, dostala jsem od majitele lodi kontakt na bankéře z KB. Radila jsem se s ním, jak zafinancovat loď, když nemám absolutně čím ručit a nemám ani bonitu. Společně jsme vytvořili projekt s ručením u banky. Bývalý majitel mi také pomohl získat dotaci od Jihomoravského kraje. V dubnu jsme začali organizovat plavby a od té doby podnikání přinášelo zisky, kterými jsem mohla splácet úvěr.
První rok byl těžký, protože lodní doprava byla v úpadku a lidé neměli příliš zájem. Loď byla také hodně zanedbaná. Takže první rok jsme zvládli tak akorát, nemohli jsme příliš investovat, jenom vlastní práci. Další roky se nám začalo opravdu dařit, pomalu jsme začali i s reklamou. V současné době je podnik stabilizovaný a hodně jsme investovali.
Jídelna je financovaná prakticky stejným způsobem, jenom s tím rozdílem, že je to s.r.o., tedy firma a neměla jsem zde dotaci. Loď mám na živnostenský list. KB byl subjekt, který to celé zaúvěroval.
Váš příběh bude možná pro někoho natolik inspirativní, že se sám pustí do podnikání. Jaké rady byste dal člověku, který se chystá začít podnikat? Buďte prosím konkrétní.
Ať nepřemýšlí nad tím, kolik z toho poteče do kapsy, ale ať se zamyslí, co ho opravdu baví tak, že to bude dělat rád a tu radost bude sdílet s klienty. Klienti pak rádi za službu zaplatí. Je jedno, jestli jde o službu nebo výrobek, ale musí to být 100% perfektní. Je třeba se snažit vycítit, co mají lidé rádi.
Ať se v hlavě soustředí jen na hezké vize. Trocha obav nevadí, pokud jsou pozitivní vize dost silné. Já prostě věděla, že koupit tu loď je v pořádku. Že to bude fungovat. Ale slabé chvíle byly také, měla jsem strach, že nikdo nepřijde, že nebude zájem a z čeho všechno zaplatím. Ale po 4 letech už vím, že ty strachy byly zbytečné. I přes ty strachy jsem stejně věděla, že mít tu loď je v pořádku.