Přejít k hlavnímu obsahu

Farma Ráječek

Pan Josef Sklenář začal spolu s manželkou podnikat v zemědělství v roce 1997. Hlavní výzvou byla zejména rodinná tradice, která sahá až do období první republiky. Na místě, kde kdysi hospodařili rodiče manželky, začali Sklenářovi budovat svoji Farmu Ráječek a na zrestituovaných pozemcích se zaměřili na pěstování zeleniny. Časem získali další půdu, začali se specializovat na listovou zeleninu a v současnosti patří mezi největší pěstitele salátů na Moravě. Podívejte se na poslední díl 15. série pořadu Cesty k úspěchu.

Přehrát video
  • Josef Sklenář

Co v pořadu nezaznělo

Co Vás vedlo k rozhodnutí začít podnikat?
Manželka pochází z rodiny se zemědělskou tradicí, sahající do období 1. republiky. Na tomto místě hospodařili až do kolektivizace v 50. letech, kdy museli vstoupit do družstva. Já i manželka jsme absolventi střední a vysoké zemědělské školy. Po pádu komunistického režimu a transformaci družstva, jsme stáli před rozhodnutím, co s více méně nefunkčním a zanedbaným navráceným majetkem. Chaoticky probíhající transformace nás navíc připravila o část podílů, na které jsme měli nárok. Do údržby budov JZD nedalo ani korunu, natož aby něco investovalo. Navíc jsme v té době netušili, že nám bude nemovitý majetek skutečně navrácen až po 25 letech, kdy byly konečně zákonem vypořádány církevní restituce. Do té doby jsme ho sice mohli užívat, ale platili jsme nájemné a veškeré investice do oprav zchátralých budov byly v nejistotě z výsledku restituce. Byla to velká výzva a úcta k rodinné tradici.
Jak jste začal podnikat?
V roce 1997 jsme začínali na necelých 2 hektarech orné půdy, bez zaměstnanců, vše jsme dělali sami. Manželka pracovala ještě několik let na plný úvazek v jiné firmě jako účetní a po pracovní době se starala o účetnictví na naší rodinné farmě. Pěstovali jsme klasické druhy zeleniny jako zelí, kapustu nebo brambory a bojovali jsme s nízkými cenami produkce z dovozu.
Jaká je historie vaší firmy? Jaké byly nejdůležitější okamžiky v historii Vaší firmy?
V roce 2000 se nám podařilo pronajmout další pozemky a začali jsme hledat mezery na trhu se zeleninou. Volba padla na poněkud rizikovou listovou zeleninu – saláty. Ty nebylo kvůli čerstvosti tak jednoduché dovážet bůh ví odkud. To už jsme museli začít najímat sezónní pracovníky a manželka začala naplno pracovat ve firmě. V roce 2014 se nám podařilo částečně koupit a částečně pronajmout další ornou půdu, zvýšili jsme produkci a začali saláty dodávat do jednoho významného velkoobchodního řetězce. Dnes jsme jejich výhradními dodavateli listové zeleniny pro všechny prodejny v Česku a na Slovensku. V současnosti pěstujeme více než 12 druhů salátu, téměř všechny navíc ve dvou barevných variantách. Jsme největší pěstitelé salátu na Moravě. Zatím posledním důležitým milníkem našeho počínání, je investice do hektarového fóliovníku s technologií hydroponického pěstování rajčat. Dnes zaměstnáváme asi 15 stálých zaměstnanců a na vrcholu sezóny je to i přes 50 lidí.
Jaká jsou specifika podnikání ve Vašem oboru?
Vedení rodinné farmy naší velikosti je spíš životní styl než podnikání jako takové. Prakticky mimo dvou zimních měsíců musíme být stále, někdy doslova i o půlnoci, připraveni řešit běžné i mimořádné provozní události. Na druhou stranu tato práce přináší určitý druh svobody a vnitřního naplnění, když se daří.
Co je na Vašem podnikání nejtěžší?
S rozmary přírody se v našem oboru tak nějak počítá, nesmí nás vyvést z míry a musíme je přijímat s pokorou. Co nás však stále více a častěji přivádí k zoufalství, je narůstající byrokracie, administrativa s ní spojená a počet kontrol státních úředníků. Ke stavbě kozího chlívku se vyjadřuje 20 úředníků s kulatým razítkem. Administrativa nám ubírá spoustu času, energie a nepřímo i peněz, které bychom raději věnovali do rozvoje. Asi jako většina firem se potýkáme s nedostatkem pracovní síly. Co si budeme namlouvat práce v zemědělství není moc atraktivní, navíc v době, kdy je prakticky nulová nezaměstnanost. Myslím, že stát by si měl menších rodinných firem hledět alespoň z poloviny tak, jako zahraničních investorů. Když přijde krize, asi sotva budeme naši farmu stěhovat někam, kde budou aktuálně výhodnější podmínky. Ne náhodou nejsilnější evropská ekonomika vděčí své síle především středním a velice často právě rodinným firmám.
Jak nyní vidíte budoucnost své firmy?
Jelikož je náš růst, co do velikosti a množství produkce, limitován dostupností orné půdy v našem okolí, rozhodli jsme se jít cestou inovací a moderních technologií. Zavedli jsme například tzv. přesné zemědělství. Traktory jsou vybaveny autopiloty a jsou řízeny GPS navigací s přesností na 2 cm. Přináší to zjednodušení práce obsluhy, lepší využití půdy, snížení spotřeby pesticidů, hnojiv a pohonných hmot. Kvůli nedostatku pracovní síly jsme pořídili robotickou plečku, počítačem řízený plně automatický stroj, který okopává salát s účinností až 95 %. Nahradí až 15 pracovníků a jako bonus pro spotřebitele, jsme díky tomu mohli zcela přestat používat herbicidy při pěstování salátu. Hydroponické pěstování rajčat ve fóliovníku je způsob produkce, který má podle nás velký potenciál a budoucnost. Na poměrně malé ploše jsme schopni vypěstovat kvalitní zeleninu při prakticky 100% eliminaci používání chemických přípravků na ochranu rostlin a například spotřeba vody je o 80% menší než při konvenčním pěstování. Smysl tomu všemu samozřejmě dává to, že syn se hlásí k pokračování tradice. Zatím ještě studuje v holandském Wageningen prestižní zemědělskou univerzitu obor skleníkového pěstování. Na chodu firmy se, díky moderním technologiím, může podílet i na dálku. Dcera ve svých 17 ti letech ještě asi nemá úplně jasno, ale třeba možná….?
Co považujete za svůj největší podnikatelský úspěch a z čeho jste se naopak ponaučil?
Více než konkrétních jednotlivostí si považuji toho, že jsme jako rodina dokázali za 20 let vybudovat stabilní fungující podnik, který sice neohromuje svou velikostí ani množstvím produkce, přesto si dokázal najít místo na trhu vedle obřích agrokombinátů. Už jsme měli na farmě několik exkurzí i ze západní Evropy a myslím, že jsme se nemuseli stydět za to, co jsme za poměrně krátkou dobu dokázali. Jako ponaučení bych chtěl zmínit, že dobře fungující rodinná firma může existovat jedině díky dobře fungující rodině, kde všichni táhnou za jeden provaz.
Musel jste podnikání něco obětovat?
Pokud vás vaše práce baví a naplňuje, tak to, že například nemůžete v létě odjet na dovolenou, nebo že nevíte, co je to pevná pracovní doba a podobné benefity, časem považujete za malichernosti.
Čím se při své práci řídíte?
Selským rozumem.
Úspěšnost Vaší firmy jistě vyžadovala spoustu úsilí a finančních prostředků. Jak jste řešili financování?
Většinu investic z posledních let řešíme kombinací několika zdrojů. Snažíme se maximálně využívat dotací SZIF nebo PGRLF. Menší investice jako pořízení mobilní techniky nebo strojního zařízení řešíme částečně z vlastních zdrojů, pokud lze tak dotacemi z různých operačních programů nebo leasingem (úvěrem). Výstavbu fóliovníku pro hydroponické pěstování rajčat financujeme částečně investiční dotací z programu PRV (Program rozvoje venkova) a částečně podnikatelským úvěrem od Komerční banky.
Co z aktivit spjatých s Vaším podnikáním Vás baví nejvíce?
Potkávání zajímavých lidí, kteří jsou na stejné vlně myšlení jako já a to, že se na farmě pořád něco děje. Nepamatuju si, že by se na farmě dva dny po sobě opakovaly. Jako majitel firmy mám svobodu rozhodnout se, jak se bude například měnit náš sortiment nebo technologie pěstování. Vždy na konci sezóny, když máme pár týdnu volna, tak spolu s manželkou cestujeme po světě a rozšiřujeme si naše obzory.
Váš příběh bude možná pro někoho natolik inspirativní, že se sám pustí do podnikání. Jaké rady byste dal/a člověku, který se chystá začít podnikat?
Každému, kdo by se rozhodoval o podnikání v zemědělství bych jako první věc doporučil ať si vezme do ruky tlustou černou fixu, kalendář a proškrtá všechny státní svátky a víkendy.