Renovak

Co v pořadu nezaznělo

Co Vás vedlo k rozhodnutí začít podnikat?

Vlastně jsem „podnikal“ už před revolucí. Nešlo to bohužel normálně, na národním výboru mně to nechtěli povolit. Udělal jsem to tak, že jsem koupil nabourané auto. To jsem spravil a prodal. Jinak bych asi rodinu neuživil a už vůbec bychom si nemohli dovolit sportovní aktivity našich dětí (o dovolených nemluvě). Rok 1989 byl neočekávanou, ale o to nádhernější úlevou. Nemusel jsem činit žádné rozhodnutí, jen jsem pokračoval....svobodně!

Jak jste začal podnikat?

Úplně jednoduše. V listopadu jsme se s manželkou vrátili z demonstrace na Letné, dal jsem klíče do kapsy, zašel na národní výbor, kde jsem poměrně lehce obdržel povolení k poskytování služeb. Manželce jsem „ukradl“ z kuchyně troubu a začal „péct“ brzdy. Nějakou dobu jsme neměli slíváky, ale dalo se to vydržet.

Jaká je historie vaší firmy? Jaké byly nejdůležitější okamžiky v historii Vaší firmy?

Oficiální začátek se datuje k 1.1.1990, kdy jsem obdržel oprávnění „poskytovat služby“, tak se to tehdy ještě jmenovalo. Začal jsem v malé garáži, kde jsem do té doby  spravoval auta. Jen jsem změnil specifikaci práce. Nejprve necelý rok při zaměstnání, dále už jako skutečný živnostník. Díky v té době absolutnímu nedostatku čehokoliv na auta, se renovace brzd a spojek rozběhla neuvěřitelně rychle. Přidal jsem k tomu i prodej brzd na automobily ze zahraničí a nově také repase brzd a spojek na různé stroje. V tomto specifickém oboru se mi velice hodily zkušenosti z předchozího zaměstnání, kde jsem před tím několik let pracoval na zkušebně. Za tuhle možnost, tedy naučit se rozumět výrobě a aplikacím třecích materiálů vděčím mému tatínkovi. Už za rok jsem se musel porozhlédnout po možnosti získat nějaké větší prostory – to se podařilo. Zároveň s opravou a přestavbou malého rozpadlého statku na výrobní prostory jsem pokračoval v rozšiřování toho, co jsem uměl – tedy aplikacích třecích materiálů ve všech oborech. Postupně s přibývajícím množstvím práce a administrativy se můj tým rozrůstal. Stále jsme ale v té době jako rodina bydleli v nájmu. Příchod restituenta nás donutil shánět si bydlení ve svém. Toužil jsem v té době po klasickém živnostenském bydlení s obchodem na brzdy, spojky a související autodíly. Došlo k prvnímu rozhodování o úvěru, protože tolik peněz jsme samozřejmě neměli. Během dvou let, v roce 1995, jsme otevírali novou prodejnu a zároveň se stěhovali. Náš pracovní tým se postupně dále zvětšoval. Na přelomu tisíciletí vstupují moji synové již do společnosti s ručením omezeným a stávají se společníky. Tím vlastně oficiálně vzniká malá rodinná firma s obchodně výrobním zaměřením. To považuji za nejdůležitější okamžik v mém (do té doby vlastním) podnikání.
V dalších letech jsme pomalu, krok za krokem, rostli významně především odborně a profesionálně. Postupně jsme navazovali kontakty s výrobci brzd, spojek a třecích materiálů  po celém světě. Tento růst samozřejmě vyžadoval stále větší a větší prostory. Ty, ve kterých jsme v Kostelci nad Orlicí podnikali, byly na několika místech. Neustále jsme řešili provozní problémy oddělené výroby, dílen a skladů s  administrativou. Některé části firmy jsme měli ve vlastních prostorách, některé v pronájmu. Čím dál víc bylo jasné, že chceme-li se dále rozvíjet, musíme mít větší prostory a vše sloučit do jednoho a nejlépe do svého. Chtěli jsme s firmou zůstat v Kostelci nad Orlicí. Vzhledem k územnímu plánu nás po půl roce intenzívního vyhledávání a zvažování pomalu ale jistě opouštěla idea v Kostelci zůstat. A najednou se ve veřejné aukci objevil polorozpadlý  výrobní areál. Ten se nám v elektronické dražbě v roce 2015 podařilo získat. Nastalo období horečných příprav. Končily nám totiž doby stávajících pronájmů. Na celou akci nám tak zbývaly necelé 2 roky. Zpracovat projektovou dokumentaci, vyřídit úvěr, prodrat se stavební legislativou, vybrat zhotovitele. Stihli jsme! V září 2017 jsme se stěhovali do nového, do svého a  konečně spojili vše v jeden celek. Stabilizace v nových vlastních prostorách nám umožňuje oprostit se od minulých obav, kam se „vrtneme“ a plně se soustředit na další rozvoj firmy. To považuji za další významný okamžik v našem rodinném podnikání.

Jaká jsou specifika podnikání ve Vašem oboru?

Samozřejmostí jsou znalosti, musíte rozumět tomu, co děláte. Velmi důležité jsou úzké kontakty na výrobce třecích materiálů a brzdových systémů. Jednak kvůli kontinuálnímu přísunu nových technických informací a jednak z obchodních důvodů. Následně musíte vhodně aplikovat tento průběžně v čase získávaný soubor technických a obchodních informací do vlastní činnosti.

Co je na Vašem podnikání nejtěžší?

Nenapadá mě jednotlivost, kterou bych označil jako nejtěžší. Podnikání, obzvláště v malé rodinné firmě, to je soubor činností, které musíte nějak zvládnout. A to se netýká jen té odborné stránky, ale i periferních činností nutných pro chod firmy. Některé se daří realizovat lehce, u jiných to občas zadrhne. Nám se jak v rámci rodiny, tak  v rámci celého firemního týmu daří všechny činnosti skloubit ve fungující celek. Už vlastně 30 let.  

Jak nyní vidíte budoucnost své firmy?

Za těch uplynulých 30 let jsem si ověřil, že jsme schopni vždy reagovat na různé změny. Máme čtyři báječná vnoučata. Třeba někdo z nich bude pokračovat v rodinné tradici... už by to vlastně mohla být čtvrtá generace v oboru. Pokud republiku či svět nezasáhnou nějaké velké společenské změny, nemám o budoucnost naší rodinné firmy obavy.

Co považujete za svůj největší podnikatelský úspěch a z čeho jste se naopak ponaučil?

Nevím, zda se to dá nazývat mým největším podnikatelským úspěchem, ale nejvíce si cením toho, že stále jako rodina držíme pohromadě a společně děláme to, co nás baví. Je to tedy úspěch nejen můj, ale nás všech včetně celého firemního týmu. Jen si nejsem úplně jistý, jestli úspěch je správné slovo... možná by se mi více líbilo slovo štěstí? A ponaučení? Těch za život nasbírá člověk hodně a různých. Nevím, zda to v dnešní době platí obecně, ale když se ohlédnu, tak pro mě je ponaučení, že při dodržování svých zásad nakonec dojdete k cíli, který vám přináší radost a uspokojení.

Musel jste podnikání něco obětovat?

Nenapadá mě nic, co by zpětně stálo za řeč. Mám štěstí, že to, co dělám mě baví a už vím, že jednoduchá cesta bez překážek nevede ke správnému cíli. Někdo by možná mohl překonávání překážek nazývat obětmi, mně to tak nepřijde. Prostě si jen vybíráte mezi možnostmi, které vám život nabízí. Pokud se držíte svých zásad vlastně nikdy nepřinesete žádnou fatální oběť. Jen se prostě něco občas nepovede.

Čím se při své práci řídíte?

Slušnost, vstřícnost, pracovitost a vytrvalost.

Co z aktivit spjatých s Vaším podnikáním Vás baví nejvíce?

Neustálý proces poznávání nových a nových věcí a nalézání technických řešení v rámci oboru.

Úspěšnost Vaší firmy jistě vyžadovala spoustu úsilí a finančních prostředků. Jak jste řešili financování?

Veškeré potřeby finančních prostředků řešíme již 31. rokem s Komerční bankou.

Váš příběh bude možná pro někoho natolik inspirativní, že se sám pustí do podnikání. Jaké rady byste dal člověku, který se chystá začít podnikat?

Myslím, že velmi důležité je dělat něco, co vás baví, něco, čím prostě žijete. Pokud tenhle zápal nemáte, můžete i tak začít podnikat, ale nebude to ono.