KAMA

Co v pořadu nezaznělo

Co Vás vedlo k rozhodnutí začít podnikat?

Odpověď zakladatelky firmy Mahuleny Pertlové: V roce 1989 jsem pletla podomácku čepice a se sestrou jsme je prodávaly na trzích mladých výtvarníků. Rozhodnutí začít s pletařskou výrobou padlo hned v roce 1990, když se ukázalo, že o naše výrobky je velký zájem.
Odpověď dcery Kláry a syna Adama, kteří do firmy vstoupili později: Do firmy našich rodičů jsme docházeli na brigády a viděli, jak se jejich podnikání rozvíjí. Po studiích jsme si vyzkoušeli pracovat i jinde, ale práce v rodinné firmě nás přitahovala, až jsme tam natrvalo zakotvili

Jak jste začala podnikat?

Ze začátku jsme pletené výrobky vyráběli po domácku a postupně nabírali další domácí pletařky. Časem jsme koupili první průmyslový pletací stroj, opustili jsme podnájmy a postavili si vlastní výrobní areál.

Jaká je historie vaší firmy? Jaké byly nejdůležitější okamžiky v historii Vaší firmy?

Od domácí ruční výroby a pletacích přízí všeho druhu nakupovaných ve „švadlence“, až po nejnovější počítači řízené technologie a nejmodernější funkční materiály jako je populární Merino vlna. Začátek byl v letenském bytě a dnes máme moderní energeticky úsporný výrobní komplex hodný společnosti 21. století, která jde cestou ekonomické, sociální a ekologické udržitelnosti.

K nejdůležitějším okamžikům patřilo první rozhodnutí naplno podnikat, poté profesionalizace výroby, vstup dětí jako druhé generace do firmy a nakonec zásadní rekonstrukce a modernizace sídla firmy v roce 2020.

Jaká jsou specifika podnikání ve Vašem oboru?

Pletařina je dost náročné řemeslo vyžadující talent pro práci se stroji a cit pro výrobu jemných úpletů. Kvalifikace našich zaměstnanců je vzácná a nějaký čas trvá, než se vypracují. Učební obor jako takový v Čechách již vymřel. To se částečně týká i profese šiček a švadlen.

Co je na Vašem podnikání nejtěžší?

Když pomineme vývoj a dlouhou cestu ke kvalitním výrobkům jako jsou třeba podšívkované čepice a svetry, je to bezesporu získání odbytu a prodeje. Žijeme ve velmi konkurenční době. Tím, že vyrábíme odjakživa v Česku, zatímco drtivá většina oděvní výroby se za posledních 20 let přesunula do levné Asie, musíme čelit tlaku zákazníků na cenu. Kdybychom také vyráběli v Bangladéši, byly by naše výrobky levnější, ale to bychom museli rezignovat na naše ideály, opustit 30 let budovanou tradici a propustit české zaměstnance. To zkrátka nechceme.

Jak nyní vidíte budoucnost své firmy?

Pokud budeme zdraví a po pandemii se situace na trhu uklidní zůstáváme optimisté. Výhoda rodinného podniku tkví ve vzájemném semknutí když přijdou problémy a ty už jsme nějaké zvládli.

Co považujete za svůj největší podnikatelský úspěch a z čeho jste se naopak ponaučila?

Úspěch je jednoznačně naše fungující rodina, radost z práce, dobrý tým kolegů se spoustou nápadů a šikovnosti a dlouhodobé udržení firmy ve stabilizovaném chodu. Podnikání v sobě nese každodenní zodpovědné rozhodování, někdy v únavě a ve stresu. Člověk není neomylný a občas udělá chybu. V byznysu také narazíte na partnery, kteří ne vždy dokážou plnit své závazky a pak vás ohrozí. To ale patří k riziku podnikání a člověk je stále zkušenější.

Musela jste podnikání něco obětovat?

Všichni tomu něco obětujeme. Bez toho to nejde. Většinou je to čas, někdy kus soukromí nebo duševní pohody, jindy zdraví. I když je to někdy náročné, na druhé straně zažíváme adrenalin a satisfakci z výsledků a úspěchu.

Čím se při své práci řídíte?

Intuicí. Zkušenostmi. Rozvahou.

Co z aktivit spjatých s Vaším podnikáním Vás baví nejvíce?

Hledání a vymýšlený nových cest za úspěchem. Využívání nových technologií, materiálů. Setkávání s partnery a zákazníky, kteří dokážou ocenit naši práci. To je asi největší radost, číst pozitivní komentáře zákazníků, kteří chápou, co vše se skrývá za pěkným svetrem, který se jim líbí a jej jim v něm dobře.

Váš příběh bude možná pro někoho natolik inspirativní, že se sám pustí do podnikání. Jaké rady byste dala člověku, který se chystá začít podnikat?

Věřit si, být pokorný a tvrdě pracovat.